Jiří Končel, dnes zralý muž, kdysi dávno vystudoval výtvarný směr na Pedagogické fakultě v Plzni, ale na neuvěřitelných dvacet sedm let se s volnou tvorbou odmlčel. Z vlastního rozhodnutí a z představy, že jeho život povede jinými cestami než pokrýváním pláten barvami.

Dnes patří Jiří Končel mezi přední západočeské umělce. Stačilo mu k tomu pouhých pět let. V roce 2003 se opět postavil k malířskému stojanu a po krátkém údobí hledání si našel nejen svůj výtvarný rukopis, ale i osobitý názor na okolní svět, jehož dynamiku promítal do obrazů. Nedejme se zmýlit zaměřením na exotické náměty, kdy se na jeho obrazech objevují výjevy z černošských vesnic a ze života jejich obyvatel, arabští jezdci na koních a velbloudech či sluncem ozářená architektura domů s lidmi, jak je tomu v orientálních městech severní Afriky a v Arábii.

Všechny Končelovy obrazy se vyznačují nepřehlédnutelnou dynamikou, pohybem těl a mimikou tváří až k expresi. Je to odezva na současný život přenesená do vzdálených zemí a přitom zpracovaná Středoevropanem, který tímto způsobem reaguje na dramatickou dobu, ve které žije. Na obrazech se sice nacházejí lidé s tmavou pletí, ale velmi často v mezních situacích, které přináší jejich svět a v obecné rovině se to týká všech lidí s jakoukoliv barvou pleti.

Tato tvorba je psychicky velmi vyčerpávající a tak jako protipól maluje Jiří Končel barevné, jasné krajiny, ze kterých vyzařuje klid a pohoda. Jsou vzdálené autorově figurálnímu expresionismu a určené především k pohlazení duše diváka a snad i autora samého.

Závěrem je třeba říci, že obě oblasti tvorby Jiřího Končela jsou dílem citlivého člověka – umělce, jehož realistická malba s výtvarnou zkratkou nám vytváří nový svět.

Zdenek Knoflíček